Šilajit, známý také jako „zhaxun“ v tibetské medicíně, je tradiční léčivá látka, která se vyskytuje jako černá pastovitá hmota vytékající z hornin ve výškách 2000 až 4000 metrů nad mořem. Jeho původ a mechanismus vzniku byly dlouho předmětem debat a nejasností. Nedávná studie publikovaná v časopise Chinese Medicine se zaměřila na objasnění těchto aspektů prostřednictvím geologických a chemických analýz.
Geologické prostředí výskytu šilajitu
Výzkum identifikoval, že místa výskytu šilajitu se nacházejí na strmých slunečných svazích a útesech se sklonem 60° a více, v nadmořských výškách mezi 2000 a 4000 metry. Tato místa jsou charakterizována přítomností kaveren a úseků chráněných před erozí dešťovou vodou. Exudační body šilajitu jsou distribuovány v triasových vrstvách a rozptýleny v granitoidech raného mezozoika. Horniny v těchto oblastech jsou převážně břidlice, karbonátové břidlice a písčité břidlice, bohaté na organický uhlík.
Mechanismus vzniku a exudace šilajitu
Organická hmota obsažená v těchto horninách je uložena v intergranulárních pórech, rozpouštěcích pórech, spárách a zlomech. Tyto struktury poskytují podmínky pro akumulaci a následnou exudaci organické hmoty. V důsledku tektonických procesů dochází ke změnám v prostředí hornin, což umožňuje, aby organická hmota přirozeně vytékala podél pórů a strukturálních ploch a hromadila se na povrchu hornin jako šilajit.
Závěr
Studie poskytuje důkazy, že šilajit vzniká z organické hmoty bohaté na uhlík v metamorfovaných sedimentárních horninách. Tato organická hmota se v důsledku geologických procesů exuduje na povrch ve formě pastovité látky. Tato zjištění přispívají k lepšímu pochopení původu a tvorby šilajitu, což může mít význam pro jeho bezpečné a účinné využití v tradiční medicíně.
Reference: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32612671/
